Byly, nebyly, za sedmero horami, sedmero řekami a sedmero kopci, dvě malebné sousedící vesničky Kohoutkov a Uhlíkov se společným rybníkem Kohoutek a lesem Uhlákem, kde strašili troubící sloni obecní. Kohoutkov vyhlášený svými nadýchanými houstičkami z pekařství U Preclíků s dcerou Eliškou (Lulu), nadanou houslistkou. V Uhlíkově bylo řeznictví U Bůčků známé svými lahodnými klobáskami a synem Ludvíkem (Pája) hrajícím na kontrabas.

Jednoho dne se vydala Eliška do Uhlíkova k faráři Otíkovi na hodinu houslí. Když procházela Uhlíkovem a šla kolem řeznictví U Bůčků, kde to náramně vonělo klobáskami, tak se zastavila a načmuchávala tu vůni, když tu najednou se proti ní z řeznictví U Bůčků vyřítil místní uhlíkovský oříšek Alík s buřty v hubě a za ním běsnící řezníkův syn Ludva křičící na psa: „Vrať ty buřty ty podvraťáckej vypelichanej ořechu.“ A co se nestalo. Alík se zamotal Elišce do sukní, nohy se jim propletly a Eliška s vyplašeným ksichtíkem žuchla na prdel. Alík pustil buřty, Ludva o ně zakop a žuchl na Elišku, která se mu zalíbila, když se po ní válel. Na drzo se Ludva zeptal kam jde, Eliška že jde na hodinu houslí na faru. A to Ludva s bulvy vyvalenými už věděl, že na ní před farou počká s nekalými úmysly, HOLOMEK!

V tu dobu přišel do Uhlíkova potulný kytarista Zanko (Oli), sedl si u fary pod staletou lípu, sundal si klobouk a začal zpívat a hrát. Občas dostal i nějakou almužnu za to vrzání nebo polínkem po zádech. A jak tak Ludva čekal před farou na Elišku, všiml si Zanka a dal se s ním do řeči. Zanko mu nabídl, ať si s ním zahraje, když hraje na kontrabas. Ludva skočil pro nástroj a šlo jim to dobře. Zankovi se to líbilo, tak si řekl, že by mohl i nějaký krejcar dostat a ne polenem jako skoro všude kde byl. Eliška slyšící zvenku brnkání, zvědavá vyběhla před faru vidíc ty dva pod lípou jak hrají a zpívají. Skočila pro housle a přidala se k nim. A co bylo dál?